Poprvé u zubaře

Dnes jsem byl poprvé u zubaře. Původně jsem do toho měl jít s parťákem Daníkem…však to znáte, „bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic“…bohužel se horečky objevily tentokrát u něj. A to docela intenzívní.

Jít nebo nejít…no jo, to si to ale odložíte jednou, podruhé, potřetí a naučíte se zubaři zdatně vyhýbat…ne ne! Tohle nebude můj případ. Já budu mít krásné zoubky po NĚM, takže hrdě s hlavou vztyčenou hurá ke dveřím ordinace.

Ano, až potud to bylo docela v pohodě. Dětský koutek, barevné židličky, ukecaní malí pacienti…časem mne možná potěší i to video s Bobem a Bobkem…Každopádně začínám si vytvářet obecné podezření na příliš hodné lidi.

Paní v bílém se usmívala a chválila a zase usmívala a chválila, ale ani krtek na šuplících, radiátoru, obrázcích...slovy vlevo, vpravo a dokonce i na obrazovce nad hlavou, nemohl mou pozornost zaujmout natolik, že bych si nevšiml, že se mi někdo snaží dostat do úst. Paní v bílém se tam snažila procpat své prstíky a já začal vzdorovat. Prstíky přeci strkám já, a to JEMU nebo JÍ do úst. Takhle to vždycky bylo a já počítal s tím, že i vždycky bude. Tak proč to najednou měnit??? No nic, shrábnu další pochvaly (hlavně za to, že piju jenom mlíčko, čistou vodu a neslazený čaj – aspoň někdo to umí ocenit!!) a odcházím. Přes všechny krtky, zajíce, myšky a ježečky to není místo, kde bych se chtěl zdržovat déle než je nezbytně nutné. A tu příští návštěvu, tu si asi taky ještě rozmyslím. Nebo myslíte, že je malá tubička zubní pasty dostatečnou motivací?!?!