Africké střípky

Začalo to 14. 4. mým prvním letem…nejsem žádný troškař, takže jsem si švihnul rovnou 11hodinový noční let z Frankfurtu do Johannesburgu samotným ó velikým boeingem 747-400. Ale byl jsem trošku zklamán, že se uvnitř neděje nic zvláštního a zásadního, tak jsem se rozhodl to nakonec z velké části prospat čili „zívačka“. Ráno jsem se už nudil tak, že jsem se začal rozvíjet v oblasti svádění žen. A když mne ON držel na rukou a hladil po zádech, nenápadně jsem šimral ručičkou (už tyhle končetiny obstojně ovládám ;o)) paní na vedlejším sedadle. Myslím, že jsem zabodoval. Jinak ty přebalovací pulty v letadlech by mohli do příště trošku vylepšit.

Dlouho jsem se tomu bránil, ale nakonec jsem prohrál. Zcela bez jakéhokoli náznaku přípravy mi ONA 18. 4. poprvé ostříhala nehty na nohou. Na přebalováku s nimi vždycky mydlím jako o život, aby neměla šanci, a ONA se mi do nich pustí zcela podle ve vaně při koupání. Vidím to jako nefér jednání a dlouho JE ke svým nožkám asi nepustím.

Vezmu míru, vezmu délku, moc-li pak chci přes prdélku??…ještě že už jsem s tím začal doma. Přeměřoval jsem si postýlku, jestli je opravdu 70 na 140, jak ONI všem hrdě tvrdí. ONI si mé počínání vyložili jako jednu z dalších spacích pozic, kterou nazvali „ježíš“…(ještě toho o mně ví málo ;o))) No ale hlavně jsem pak to natrénované přeměřování praktikoval i v Africe, kde mne nejprve cpali do nějaké pidi-postýlky a nakonec rezignovaně vzali mezi sebe do postele velké. To pak byla lahoda, mít zase svůj pořádný spací prostor. Všem vřele doporučuji! Jen nevím, proč se pak ONI vyjadřovali nějak ve smyslu „living on the edge“.

Když už mne vzali do toho slavného Kruger parku, rozhodl jsem se tam po vzoru ostatních zvířátek označit své teritorium a zanechat tak na tomto kontinentu svou stopu. (Když už jsem si tímto výletem vytvořil i nesmazatelnou stopu ekologickou.) Pro případ, že bych si to nepamatoval, ONI mi to přesně zdokumentovali.

Nevím, zda to bylo tím místem, kam mne ONI vzali, nebo je to v Africe jev obecný, každopádně vás, mí milí čtenáři, musím připravit na to, že zde byly samé měkké postele. Člověka nejdříve nutí spát slovy na tvrdém kokosu a pak tohle. A to raději ani nebudu psát, co to dělá s koníčky, když je pasu. Každopádně jsem se v Africe poprvé několikrát překulil z bříška na záda. Co na tom, že to bylo nechtíc. I to se počítá. Každopádně to byly šoky. Ještě že už jsem zpátky na kokosu.

Asi se s tím obvykle tak brzy nezačíná, na druhou stranu proč s tím otálet. Jednou by to stejně přijít muselo, tak proč ne v Africe. V rámci nacvičování svého svůdnického umění jsem si na vlastním předloktí natrénoval jak vyrobit cucflek. Třeba se mi to jednou někdy bude hodit ;o))

21. 4. jsem si z NÍ pěkně vystřelil. Byl jsem trošku unavený, a tak se stalo, že jsem vynechal pár nočních svačinek. Po uspání kolem 21 hod, jsem si vyžádal krmení jen o půl noci a pak se vzbudil až ve svých tradičních 6 hodin ráno. To vám bylo radosti. Na mé straně té škodolibé, už jsem viděl, jak JI to pěkně naprdne, až si v dalších dnech (rozuměj nocích) vyžádám „tradiční“ režim ;o)) Takže ač to ONA hned nepochopila, tohle bylo poprvé a na dlouhou dobu zase naposled ;o))

Jiný kraj, jiný mrav. Takhle jsem to myslím někde jednou slyšel. A taky že jóóó. Usínání jsem si tady musel posunout až na 21 hod, abych nepropásl tu nejzajímavější část večera, kdy se na stůl nosily hromady zajímavých věcí, které jsem dříve někdy snad ani neviděl. Už vám ani nenapíšu přesně, čím že nás to tady vykrmovali. Každopádně to bylo výživné viz přiložená fotografie. Holt i takové dny jsou.