Brrrm, brrrm…vystrč růžky!

A je to tady. Odhalili mou slabost pro autíčka. Fakt nevím, jak je to možné. Vždyť jsem zatím to kouzelné slůvko „auto“ neřekl. Na to si fakt dávám bacha. No a že si občas broukám?? Že by byli tak inteligentní? Každopádně ONA rozhodla, že je čas mi zakoupit další autíčka. ON se dobrovolně hlásil, že to vyřídí. A tak jsem druhý den večer (pozdě večer, výběr byl asi široký ;o)) dostal…wait for it…it´s comming…almost hear…lEgEnd…HLEMÝŽDĚ!!!…ANO, ANO, pošlete ho pro autíčka a dostanete hlemýždě! Whatever. Zas tak hrozný ten slimoš není. No minimálně ONA je z něj úplně hotová.

Takže si takhle před spaním pouštíme toho „šnečka, šnečka“, zkoumám jednotlivé díly (rozuměj odstranil jsem točící se válec/ulitu a koukám na tělíčko s točícíma se „nožkama“) a ON se snaží udržet konverzaci rádo-by-vtipným: „ano, to jsou KOLA, KOLEČKA!“ V tu ránu jsem pauznul průzkumničení a hodil na něj výmluvný pohled se slovy: „A to si jako myslíš, že jsem takový debil, že nepoznám kola, nebo co?“ … a ten večer jsme všichni tak nějak kolektivně pochopili, že případné zpoždění v oblasti používání mateřského jazyka nebude „vůbec žádný problém“. Že se evidentně domluvíme i beze slov.