Chodíme, chodíme…

...a nemluvíme teď o fondu oblíbených písní na doma i na cesty. Zkrátka, ONA si to přála, ON se přidal a mně se v podstatě taky nechce v té zimě a špíně venku plazit po zemi. Takže mi nezbylo, než se naučit chodit. ONI tvrdí, že k tomu zcela jistě pomohly kožené „bačkůrky“ a chodítko. Já si myslím, že jsem tomu nejvíce pomohl sám ;o)) Každopádně od 4. prosince 2009 jsem to s prvními krůčky začal zkoušet. O 4 dny později po večer (po odpoledním plavání, kdy si myslela, že budu unaven a půjdu brzy spát) jsem se rozhodl začít s intenzivnějším tréninkem. Startoval jsem z prvního schodu a dával si zprvu krátké tratě, něco kolem 3-5 metrů. Pak jsem to předvedl u sousedů a o týden později už jsem se bezstarostně pouštěl na trasy „schody-gauč-schody“. Blíží se vánoce a mé první narozeniny a já už s přehledem a hlavně s grácií (obzvlášť je-li v dohledu obecenstvo) obejdu stůl a chodím z pokoje do pokoje. Vlastně mne teď skoro nic jiného nebaví. No dobrá…tak ještě ti ptáčci za oknem, ti mne taky ještě pořád fascinují.

No a nezbytná dokumentace: