Chodíme, chodíme, hore po...

Obstojně už jsem si zmapoval terén v pokojících nahoře i v prostorách dole. Vymetl jsem snad všechny kouty, ať po břiše či po kolenou. Evidentně nastal čas si tyto hrací plochy spojit a vytvořit si tak svět neomezených možností.

Jak nelibě celou záležitost berou ONI, jsem pochopil z jejich velmi „zanedbatelného“ jištění, které mi při mém novém nápadu poskytovali. Tak jako tak jsem se vydal po svých po schodech směrem nahoru. A vylezl jsem to úplně celé. Je to sice poněkud náročné a dá se to zvládnout jen párkrát za den, ale třeba když budu dobře trénovat, bude to pro mne časem hračka.

Směr dolů jsem zatím ještě zcela nepromyslel. Fakt nechápu, proč bych zrovna kvůli NIM měl chodit zadkem napřed. Přece nemůžu lézt někam, když ani nevidím kam?!?! Chápete to?? No nic, budu vás o vývoji situace opět včas informovat.