Jak jsem se naučil říkat "Mámo"

V podstatě jsem to nikdy nepotřeboval. Téměř na všechno mi dodneška stačil ukazováček, „ostrý a důsledný“ pohled a nějaké to huhlání. No a když vezmeme v úvahu, že ONA na základě zkušeností a bedlivého pozorování už vždy předem tušila, jaké budou mé budoucí kroky a co budu nejspíš požadovat, opravdu nebyl důvod se do takových zásadností pouštět. Pak ale začali s tou blbinou „Bumtarata na buben, kdo je ten?“ a já vůl jim na to skočil. To bylo pořád „Fífa“, „táta“, „máma“. No nechal jsem se utáhnout na toho „tátu“. Taky se mi to pak hodilo při cestování v Africe. Stačilo modifikovat na „tati“ a hned jsem slyšel své oblíbené „Tři čuníci jdou, v řadě za sebou…“, popřípadě „Meleme, meleme kávu…“. S „mámou“ jsem ale vytrvale dělal drahoty.

Ovšem dnes. Dnes už nebylo vyhnutí. Večeřím si chutný čerstvý chlebík s máslem a na kostičky nakrájený uzený sýr. Ten má výhodu, že si ho můžu ládovat sám, mezi tím ještě rozsypat po podlaze, než se přesunu do jídelní židličky a táááák. Jelikož nestíhám tak rychle žvýkat, v mezičase trénuju krmení na NĚM a i na NÍ. Ona si ale pořád poletuje po kuchyni a něco tam pořád kutí. Copak ji to někdo dovolil? Hned se ji snažím nalákat natáhnutou ručičkou s kostičkou sýru. ON za mne volá „mámo“, ONA naběhne a spapá nabízenou kostičku. Akce se (pro kameru) opakuje ještě několikrát. Pak ale nabízím, nabízím a než ONA doběhne, znuděně sním kousek raději sám. Co to vidím?? Ona se diví? Říká „ty loupežníku jeden, tys mi to snědl??“ To mne baví!!! Lakám na další kousek a šup s ním k sobě do pusinky. Jenže pak se vyskytne problém. ON je ve volání na můj vkus moc pomalý a laxní, a tak nezbývá, než se chytit opratí a začít volat sám „mámo“, „mámo“, „MÁMO“ a ONA běhá z kuchyně za mnou a zpět a nikdy nic nedostane. Počítám, že tahle zábava mi vydrží na dlouho. Rozhodně jsem s tím dneškem neskončil.