Klidné nedělní odpoledne

Tak si pořád pochvalovali, jaké mají hodné a klidné dítě, až jsem tomu udělal přítrž. Nečekal jsem, až naprší a uschne, bohatě mi k tomu stačilo, že venku napadlo (i když teda musím říct, že napadlo úplně nejvíc hodně moc). Každopádně zásoby potravin se krátili, Honzík se z víkendu „u rodičů“ potřeboval vrátit na byt, ONA měla strach se mnou vyjet sama, tak jsme se takhle v neděli na večer vydali směr Černý Most. Honzík byl, vzhledem ke stavu vozovek, milosrdný a rozhodl se statečně dojít na metro z parkoviště před obchoďákem pěšky sám. Podle sms se mu to povedlo. My vyrazili na shopping.

První rozlet jsem si dal v hračkářství, i když tam jsem se ještě krotil a částečně poslouchal rady rodičů (to aby ONA měla aspoň na chvíli radost z toho, jak prodavačky kulí oči, když jsem na žádost ten megavozík přeci jen nechal na místě a odešel za NÍ).

V Globusu už jsem to rozbalil naplno. Chvíli jsem se nechal vozit, ale když jsem zkontroloval, že naložili oblíbené Hamánky, mohl jsem s klidnou duší vozík opustit a začít svůj (potažmo i JEJICH) běh na dlouhou trať. Už v sekci drogerie jsem se stačil uhnat tak, že jsem si v oddělení pečiva po dusivém kašli řádně ublinknul. (No no, nedělejte, že se vám to ještě nikdy nestalo!!!) Je pravda, že jsem zasáhl svůj top, rifle i JEJÍ svetr. Nenaděláš nic :o(( V zelenině už jsem zase neměl stání a potřeboval další rozlet. Nakonec jsem se s NÍ naháněl v oddělení chlazených/mrazených potravin (ideál, že ;o)) No nebylo to jednoduché, pak už jen přetrpět frontu u pokladny a hurá domů zpátky za hračkami, i když nebyl to pak už jen sen?!?!?