Na samotce u zdi

Původně jsme šli na hodinu cvičení a nakonec z toho pro mne vyplynul nácvik samostatného usínání. Už už to vypadalo, že se k tomu ONA nikdy neodhodlá a teď tohle. Takový podraz! Čili žádný balón, žádná náruč, žádné „hají, hají, hajušky“…už jen „hají a hezky spinkej“ a než mrknu okem jsem v postýlce a úplně sám. Co naplat, 2krát jsem to pořádně oplakal a pak už jsem se na to vybodl. Obvykle jsem totiž tak unaven, že už na nějaké protesty ani nemám sílu. Nehledě na to, že mám posledních pár dnů zvýšenou teplotu. No uvidíme, jak se situace dále vyvine.