Obyčejný život

29.10.2009 13:22

Tak se mi zdá, že od půl roku přidal můj život pořádně na obrátkách. Skoro nestíhám kontrolovat, co všechno se kolem mne (někdy i se mnou) děje. Jen se něco naučím, zjišťuju, že by se při troše dobré vůle dalo zvládnout ještě něco dalšího, a vším tím počínáním bych se mohl dostat k většímu a ještě většímu okruhu věcí/hraček/zajímavostí.

Prvním krokem byla reorganizace času. Trojí hodinové denní spaní se ukázalo být nepraktické, neboť čas na průzkumničení rozdělovalo na několik krátkých intervalů. To uznejte, že je na globální hloubkový průzkum na prd. Takže jsem si zhruba od druhé poloviny října zavedl jedno polední 2-3hodinové spaní. Je to vydatnější a na hraní mi i tak zbývá dost času.

Taky jsem si tím zrušil hodiny plavání, které mám od 11, což je hodina, kdy teď pravidelně ulehám. Však už mne to polívání přestávalo bavit. Nechápu, co si myslela. V létě to bylo fajn, to bylo vedro k padnutí a jakékoli osvěžení bylo vítáno. Ale přeci se nebudeme polívat a potápět i v zimě, když je venku taková kosa. Tohle byl od NÍ tak trošku nerozum.

Zima je vůbec na houby. Často a obvykle i dlouho trpím na „nudli u nosu“. Prý se na to neumírá, ale když si vezmou na pomoc vysavač a odsávačku, stává se z toho pro mne smrtelně nebezpečné záležitost. Jsou z toho chvíle, kdy se blížím k infarktu, což se pomalu přenáší i na NI, až toho nakonec na pokraji psychických sil nechá. Uff :o((

Není divu, že jsem si teď vzpomněl na tetu Radku. Prý že je někde v teple. Nechápu, proč se taky někdy nezastaví?!? Speciálně kvůli ní jsem zase začal dělat „opičky“. Postupně je vylepšuju, tak doufám, že se na ně brzy přijede podívat.

K „táááákový veliký“ jsem po dlouhém přemlouvání přidal „tak, tak, všelijak“. Nejprve pravou, po pár týdnech nakonec i levou rukou. Přeci jen ty rostoucí zuby bolely a nemohl jsem tvrdit, že se mám pořád skvěle. Tudíž nezbylo než vzít za vděk tím „tak, tak, všelijak“, i když to zdaleka nevystihovalo, jak krušně jsem se v tomto období cítil. Snad mne jednou naučí něco pro tyto situace vhodnějšího.

Těmihle blbinami ale inspirace z JEJICH strany končí, tak jsem musel zaimprovizovat a při chvílích čtení říkánek jsem si začal stylově podkládat hlavu ručičkou. Tvářím se u toho velmi zamyšleně (to si totiž v hlavě srovnávám ty prezidentské projevy, na které třeba jednou dojde). Však by se nebylo čemu divit, když se mi knížky a nasávání informací, jakož i veřejné projevy tak zalíbily.

—————

Zpět