První cyklozážitek

Tak mne zase přemístili do Beskyd. Připravoval jsem se na setkání s příbuznými, ONI si však pro mne připravili jiné překvapení. A to jsem si myslel, že ta divná velká čepice, co mi před pár dny koupili, je jenom takový žert. Bohužel nebylo tomu tak. Ta divná věc byla součástí ještě divnější autosedačky, kterou ovládal ON na zvláštním dopravním prostředku, kterému říkají kolo.

A tak jsem absolvoval svůj první cyklistický výlet. První protesty jsem vznesl nedaleko domu, ještě ve startovní obci. Ani nevím, jak je to možné, ale nechal jsem se v tomto případě „opít mlíkem“. Další protesty zřejmě nebyly dostatečně výrazné a tak se stalo, že mne vlivem nerovnosti terénu a velké únavy v té nové autosedačce uspali. „Čepici“ pak přivázali šňůrkou k zadnímu opěradlu a vesele pokračovali k vytýčenému cíli na Ondřejník. Tam jsem se probudil, počkal jsem až ONA dorazí a dáme si další dnešní občerstvení. Chvíli jsme se váleli na dece a pak mne zase posadili do sedačky, že se bude pokračovat dál. Při nasazování „čepice“ došlo k incidentu, který způsobil, že už jsem nikam dál na tom „JEJICH kole“ pokračovat nechtěl. Nezlobte se na mne, ale když mi někdo skřípne kůži na krku do zapínání helmy a ještě se diví, proč řvu…taky byste ztratili důvěru a na další etapu se s tímto řidičem snad radši ani nevydali.

Štěstí, že měli v záloze krizovou variantu. Díky tomu, že to teta Radka jako záchranný vůz brala trošku naokolo, stihl jsem se ještě dostatečně pohoupat na houpačce i projet na kolotoči. Štěstí, že JÍ pak s nakládáním kola do auta dobrou RADOU pomohli kolemjdoucí pánové. Mít jejich vzrůst, hodili bychom to kolo rovnou na střešní nosič ;o) No nic, každopádně tím považuju svůj první cyklistický výlet za uzavřený. Ještě si promyslím, jestli se do toho ještě někdy znovu pustím. Rozhodně vám dám vědět.