„První“ krůčky

Bylo 10. 11. večer a ON se vrátil z práce s velkou krabicí. Paráda!!! Bude zábava. Jízda s krabicemi se mi teď docela zalíbila….aha…tak ono je dokonce něco zajímavého uvnitř?!..aha…chodítko se tomu říká. No to jsou mi teda vymoženosti. No hlavně když to hraje. S tím už se dá trošku pracovat.

Jo takhle, vy chcete, abych se k tomu postavil, chytil se a tlačil?!? No že jste to neřekli hned. Hmmm…není to tak špatné…hmmm…je to ale docela náročné…hmmm…už jsem se slušně zapotil…hmmm…sakra…kruci…jak se to vypíná…ať mne toho zbaví…já už fakt nemůžu… to musím vážně hystericky řvát, aby to pochopili…a víte co?!? Strčte si tuhle hračku někam. Přeci si nemyslíte, že budu s něčím takovým běhat jak urvaný ze řetězu. Ještě k tomu s NÍ za zády. To byste mne fakt namíchli.

12. 11. - trošku jsem ubral na své zásadovosti a vzal chodítko na milost.

Pátek 13.?!?! Jak ji vůbec mohlo napadnout mne pustit!!! Každopádně to vůbec není špatné. Můžu si s chodítkem dělat, co chci, šoupat s ním a otáčet, abych se přesunoval dle svých představ. To tu ještě nebylo. Tomu se asi chvíli budu věnovat. Však se podívejte, jaká je to „hračka“.