Vysílá studio Jizerka

19.09.2009 23:37

…i na Ještěd jsme si zajeli… Ale abych nepředbíhal. Začalo to skoro jako obvyklé cesty do Beskyd za příbuznými a skončilo to v Jizerkách se spoustou dalších cizích lidí. Ještě že valná část z nich byla v mém či mně blízkém věku. Taky oceňuju, že mne v tom sousedovic Daník nenechal samotného. Každopádně mne přemístili někam do Jizerských hor, konkrétně do babyfriendly penzionu UKO.

Nijak zvlášť jsem neprotestoval. Hlavně poté, co se začaly praktikovat ozdravné procházky po okolí. Koukání do zeleného asi opravdu uklidňuje. Jak jinak si vysvětlit to pravidelné 3etapové denní spaní. V kočárku na čerstvém vzduchu prostě neodolám!

V obýváku/herně se mi taky líbilo. Scházelo se nás tam více. Hlavně na večer. A tak bylo pořádně veselo. I na místním velkém pískovišti jsem měl velký prostor pro realizaci (když mi zrovna nebránili v likvidaci zásob písku). 

Test houpaček proběhl v pořádku. Navíc jsem si vyzkoušel i novou záležitost – opékaní špekáčků. Ten „oheň“…to je fascinující záležitost! To budu muset příště více prozkoumat. Počítám, že tahle věc by se mi s narůstajícím věkem mohla líbit víc a víc.

Z výletů po okolí hodnotím pozitivně návštěvu bobové dráhy (i když mne nenechali sjet ani jedinkrát! ještě že tam měli taky dětské hřiště) a výlet na Ještěd (ó zrcadla, zrcadla). Liberec a klikaté cesty k němu vedoucí ve mně zanechaly dojem spíše negativní. Ale třeba jim dám ještě někdy v budoucnu šanci. We will see.


S NÍM jsem odzkoušel i v Čelákovickém rodinném centru zapůjčený cyklovozík. Není to špatné. Hlavně teda na takové to odpolední zdřímnutí. Ale jestli bych v tom vydržel i nějakou delší túru, to si nejsem tak úplně jistý.


Suma sumárum ta „dovolená“ asi nebude zas tak špatná věc. Někdy ale musíme vyrazit pustit ty draky, co jsme pro nepřízeň počasí a nedostatek času v Jizerkách nestihli.

—————

Zpět