Stolovací návyky

Stejně jako s množstvím konzumovaného jídla to jde u mne s úrovní stolování jako na tobogánu, nahoru a dolů.

Umím krásně stolovat v restauracích, jak jste si mohli všimnout v článku o návštěvě tety Jany, či jak je vidět na videu z druhé restaurace Kogo, kde jsem byl pro změnu s Honzíkem

Každopádně na začátku února jsem měl tak zvané „zoubkové“ období, kdy jsem odmítal pozřít cokoli. Ani JEJÍ vznětlivá nálada a vytrhané vlasy mne k tomu nedonutily. Nejlepší je si po takové abstinenci dát JEJÍ zelnou polévku, či těstoviny, které dříve vytrvale odmítáte. Za odměnu pak uvidíte „oči točené v sloup“ apod. Doporučuju! Stojí to za to!!!

Každopádně se vám ovšem taky může stát, že příště zase vyhraje ONA a po marné bitvě o posazení na nočník, která mne zmátla natolik, že jsem z něj pak odmítal slézt, budete na nočníku i obědvat. Prý, že „cvíčo začíná ve 4“, takže na nějaké zdlouhavé akce není čas. Nevadí, prohraná bitva, nemusí znamenat prohranou válku, že ;o))

Aspoň že některé jistoty přetrvávají. Jako třeba JEHO jídelníčkové „oči, oči, oči“, střílení s burizony, roztáčení víček apod. I když Bůh ví, jestli to bude pokračovat i v případě, že se propracuju k samostatnému krmení?!?! Možná bych s tou přípravou židličky a prací se lžičkou měl zase trošku ubrat.